Při použití biolampy (jako zdroje polarizovaného světla) dochází k jevům, které spouštějí a stimulují průběh řídicích procesů na buněčné úrovni ve tkáni a následně zpomalují chorobné a degenerativní procesy v těchto buňkách. Vzhledem k tomu, že v každé buňce v celém organismu probíhají specifické biochemické procesy, lze tento jev označit za strategicky důležitý pro další průběh léčebných procesů ovlivňujících z tohoto pohledu celý organismus. V praxi se jednotlivé účinky obvykle kombinují a prolínají.

III. Protizánětlivý účinek

Tkáň reaguje na poškození, které může mít různé příčiny, komplexní reakcí, kterou nazýváme zánět. Poškozené buňky pak uvolňují určité látky (histamin, serotonin a mnoho dalších), zvyšuje se místní průtok krve a propustnost cévních stěn, čímž se do mezitkáňového prostoru dostává více tekutiny a vzniká otok.

V tomto složitém obranném systému hraje polarizované světlo významnou roli při terapeutickém působení. Polarizované světlo působí v celé šíři klasických zánětlivých příznaků: proti otokům, bolesti, zarudnutí a zahřívání. Oproti předchozím klasickým fyzioterapeutickým aplikacím má fototerapie tu výhodu, že se na jejím působení nepodílí žádný tepelný (tepelný) faktor. Zánětlivé stavy můžeme ozařovat také monochromatickým polarizovaným červeným světlem, a to hned od počátku zánětu.

Souhrnně lze říci, že účinek polarizovaného monochromatického světla na zánětlivé změny spočívá ve stimulaci humorální obrany a v aktivaci imunologické obrany organismu.

Působení polarizovaného světla na organismus je třeba chápat jako komplexní proces, jehož výsledkem je určitá reakce organismu na toto působení projevující se jako - biostimulační, analgetický, protizánětlivý účinek.

I. Biostimulační účinek

Pod tímto pojmem rozumíme především stimulaci buněk světelnou energií, s urychleným dělením buněk v různých tkáních, optimalizací metabolismu a celkovým zvýšením buněčné energie, případně úpravou této energie na normální úroveň.

Předpokladem biostimulačního účinku je také urychlení regenerace krevních a lymfatických cév, a tím zlepšení vaskularizace (prokrvení tkáně). Výsledným efektem je pak urychlení revitalizace (oživení) a hojení postižené oblasti (tkáně). Polarizované světlo má nejpozitivnější vliv na vlastnosti nově vzniklé tkáně - např. jizva v kosterním svalu dosahuje po stimulaci světelnou energií mnohem vyšší pevnosti v tahu.

II. Analgetikum - analgetický účinek

Bolest je jev spojený s poškozením tkání nebo je příznakem mnoha poruch a onemocnění. Bolest je zaznamenávána čidly (tzv. nociceptory), která reagují na změny propustnosti smyslové membrány. Takto získaná informace je nervovými vlákny přenášena do míchy, kde je napojena na vzestupné systémy, které vedou informace o bolesti do mozku.

Pozitivní protibolestivý účinek polarizovaného světla spočívá v:

• lokálním (místním) účinku na zmírnění bolesti, který je podporován stimulací sliznic, což vede ke zlepšení a urychlení lymfatické drenáže z postižené oblasti.
• ovlivnění produkce a uvolňování látek (endogenních opioidů), které pomáhají vyvolat požadovaný analgetický účinek
• zpomalení degenerace nervových vláken
• snížení nervové dráždivosti přímým působením na nervová zakončení